Štěstí aneb kupte si mě

změnila jsem se. ale ta změna nepřicházela postupně. přišla hned a už nikdy jsem nebyla jako předtím. ten pocit, že se na mě na ulici všichni dívají, už zůstal. najednou pro mě začalo být velmi důležité, co mám na sobě, jak se tvářím, jak vypadám. jak jsem šukézní. během pár týdnů jsem úplně vyměnila šatník. všechno, co jsem do té doby nosila, mi přišlo upjaté, nudné, šedivé. nakoupila jsem si šaty, ve kterých bylo vidět, že mám pěkná prsa, pěkný zadek a útlý pas. nakoupila jsem si sukně, co mi odhalovaly stehna a přestala jsem nosit podprsenky. mám prsa, tak chci, aby se pěkně houpaly. mám zadek tak akorát do ruky a chci, aby si ho lidi všimli.

v té době jsem ještě pracovala jako zdravotní sestřička v motole. práce, která mi do určité doby přišla opravdu moc fajn. všimla jsem si toho i tady. než si mě kluci vzali poprvé do parády, chodila jsem chodbami nemocnice jako tichá myš. všechno zahalené a šoupat nohama. jenže teď to bylo jiné. začala jsem nosit kratší sukně a rozhalenější blůzky, začala jsem si podmalovávat oči výraznějšími stíny a pokud jsem si vzala podprsenku, tak takovou, co mi udělá z prsou kozy.

než mě kluci svým způsobem pokořili, připadala jsem si nevýrazná, nezajímavá a ušláplá. je to ironie, ale teprve poté, co si ze mě udělali kus masa, jsem se začala cítit jako ženská.

dodnes si pamatuju, jak jsem na sebe krátce poté navlákla lehké jarní šaty s rozparkem až nad stehna a výstřihem skoro k pupku, načesala se, namalovala a šla se jen tak projít centrem. chlapi se za mnou otáčeli, pískali na mě nejen italové a ženské začínaly pochybovat o své heterosexualitě. kolem krku se mi houpaly korále a na uších kruhové náušnice z háemka. a já se usmívala a připadala si opravdu nesmírně ženská, kompletní, sexy a šťastná. moje prsa, můj zadek, moje stehna, moje ruce a moje rty, to všechno bylo najednou moje kvalitní zboží.

ten pocit, že jsem jen kus masa na jedno použití, byl úplně nový a k nezaplacení.